Ginny se několik dní po událostech na Astronomické věži rozešla s Deanem. Přišlo jí nevhodné stýkat se dál s někým, ke komu necítila víc než přátelství, a za jeho zády se klidně líbat s jiným. Nečekala, že by jí Severus hned vyznal nehynoucí lásku, ale kdo ví, kam se společně dopracují. Pokud se ovšem naskytne příležitost.
Ve slabé chvilce se Hermioně svěřila s rozchodem. Chtěla se ujistit, že v tom nebude dál pátrat, proto jí vylíčila poslední hádku. Nenápadně naznačila, že tady by mohl být důvod v rozpadu tolik slibného vztahu. Nepředpokládala ovšem, že s tím hned poběží za Harrym. Ten z Ginny nedokázal na tréninku spustit oči a mohl se přetrhnout, aby našel způsob jak se jí vlichotit. Bylo hezké, že se smál jejím vtipům, jenže on se smál, i když se snažila říct něco podnětného ke hře. Lezlo jí to na nervy.
Navíc mu začínala docela závidět. Každý týden ho Severus doučoval nitrobranu, mohli být spolu zavření několik hodin o samotě v jeho kabinetu. Měnila by s ním všemi deseti a on si pořád jen stěžoval, jak je na něj profesor vysazený. Měla podezření, že by taky neustále vrčela, učit někoho tak ukňouraného.
Co vlastně dřív na Harrym viděla?
Musela se okřiknout.
Vyvolený nebyl špatný kluk. Postavu měl z famfrpálu vysportovanou, oči mu svítily zvláštní zelenou barvou, která lákala k upřeným pohledům. A když se usmál, i Ginny si přiznala, že začínala tát. Jenže najednou chybělo ono zvláštní jiskření, které ji naplňovalo ze začátku. Už se při jeho doteku nechvěla nedočkavostí a touhou. Ani nepostřehla, kdy se to změnilo.
ooOoo
Do jídelny ráno dorazila se zpožděním, protože se nemohla rozhodnout, co by si dnes měla obléct. Když si vybrala svetr, nemohla najít sukni; jako by se proti ní všechno spiklo. Naštěstí jí Hermiona podržela místo, aby si k nim mohla přisednout. Překvapivě zrovna vedle Harryho.
Hodila po ní vražedným pohledem. Ona to ovšem nezaregistrovala, protože právě soustředěně poslouchala vyprávění o roztržce na chlapecké umývárně, která skončila Dracovou přílišnou ztrátou krve.
„Bezva!“ povzdechla si v duchu.
Takže i profesorovy sobotní večery do konce roku patří Harrymu. Severus snad toho kluka vyhledává častěji než ji.
Chtělo se jí křičet na všechny okolo. Zakoukala se do hodně špatné osoby.
„… učebnici… přinést…“
„…nezasloužíš!“ Vzpamatovala se právě včas, aby zachytila část Hermionina kázání. Výtečný člověk, na kterém si momentálně mohla zchladit žáhu.
Měla Hermionu opravdu ráda, ale potřebovala upustit páru a ona byla vhodný terč, který to určitě nevezme špatně.
„Dej mu už pokoj, Hermiono!“ Vykřikla a až pozdě si uvědomila, jaké následky by mohla její vehementní obrana mít. Harry se teď na ni díval ještě víc jak oddané štěně. Navíc její plamenný projev neušel nikomu v dosahu.
ooOoo
Každý v místnosti si toužil povídat jen s ní. Cítila se neskutečně krásně, jako by sama vypila půllitr lektvaru štěstí. Vyhráli zápas ve famfrpálu a zároveň si tím potvrdili celkovou výhru ve školním poháru. Bez Harryho, protože to byla ona, kdo chytil zlatonku ve správný okamžik. Chtěla všem vykládat, jak opojný pocit to je, jenže už ji nikdo neposlouchal. Už ten příběh znali, byli přece na hřišti.
Pak přišel Harry ze svého trestu a ona udělala první hloupou věc, co ji napadla. Vrhla se mu kolem krku, nadšená, že našla dalšího posluchače. Nejspíš si to vyložil jinak, nebo jen využil příležitosti. Před zraky celého osazenstva společenské místnosti ji uvěznil v dlouhém dechberoucím polibku. Ještě pořád byla opojená vítězstvím a navíc byla jeho reakcí překvapená, takže se hned neodtrhla. Dokonce by se dalo říct, že polibek nejprve opětovala. Odtáhla se až poté, co si jeho jazyk začal klestit cestu do jejich úst.
Večer si pak v posteli, při srovnávání doteků dvou odlišných rtů od dvou odlišných mužů, nadávala do hloupých hus.
