Ginny si unaveně sedla na kraj lavice k dlouhému stolu, kde už čekala bohatě prostřená večeře. Prožila hodně náročný den a tolik toužila se o své zážitky s někým podělit, jenže Neville zrovna nebyl v dohledu a ostatní se snažili tvářit jako by neexistovala. Frustrovaně si povzdechla a zabodla vidličku do pečeného masa.
„Nechtěla by sis raději přesednout k našemu stolu?“ ozvalo se jí nad hlavou.
Otočila se na svém místě tak, aby si nově příchozího mohla lépe prohlédnout. Pomalu přejela očima po kravatě se zelnými proužky až k pohrdavému úsměvu.
„Trhni si, Parkinsonová,“ zhodnotila Ginny nadnesený návrh a dál se rozhodla věnovat pitvání své večeře.
„Po večerních sedánkách s ředitelem jsi už vlastně jedna z nás. Měla bys to konečně přijmout.“ Pansy se ještě dlouho smála svému vtipu, když odcházela z jídelny.
Zoufalá Ginny se porozhlédla po svých spolužácích, kde hledala trochu podpory. Některé oči se vrátily ke svým talířům, jiné ji dál zlostně propichovaly.
Prudce vstala od stolu; přešla ji chuť na jídlo.
„Co? Vám taky připadám jako ředitelská konkubína?“ rozkřičela se na všechny ty zbabělce, co se jí báli říct svůj názor.
Vztekle se otočila k odchodu. Jenže si nevšimla, že za ní už dávno stojí právě zmiňovaný ředitel, který se stal svědkem celé scény. I mravenčí kroky by náhle zněly hlučně, jak celá hodovní síň rázem ztichla v očekávání věcí příštích.
„Už jdu rozestlat,“ prohlásila dost nahlas, aby se její slova dostala ke všem zvědavým uším.
Bez čekání na reakci odešla z místnosti. Cítila se potupená, naštvaná a zrazená, takže jí bylo jedno, koho svým jednáním smete, třeba i sebe samu.
ooOoo
Severus seděl v křesle před krbem se sklenkou kvalitního archivního vína a rovnal si v hlavě myšlenky. Možná nezvolil nejvhodnější cestu k nápravě divoké slečny Weasleyové, jenže v tak krátké době nedokázal přijít na nic lepšího.
Vytušil její přítomnost v místnosti téměř okamžitě. Jako by se lusknutím prstů změnil vzduch.
„Přidáte se ke mně?“ Odložil sklenku, kterou držel v ruce, na stůl a plameny propůjčily vínu zvláštní krvavý nádech.
Vlastně ani nedoufal, že jeho výzvě vyhoví, ale ona se nakonec přece jen usadila do křesla po jeho pravém boku.
„Už to nezvládám. Nejsem bezcitný, chladnokrevný stroj. Potřebuju nějaké emoce a mít kolem sebe lidi, které mám ráda!“ protrhla náhle ticho Ginny hlasem plným beznaděje.
Zadíval se do její bledé tváře, kde se snažil zachytit náznak vnitřního souboje.
„Vrah. To je to slovo, které jsi chtěla použít,“ poupravil její předešlý komentář jasně se vztahující k jeho osobě. Přiznal si krutou pravdu. Nenáviděla ho.
„Ne! To ne!“ vykřikla náhle. „Jen… připravil si mě o všechno,“ vzdychla.
Kdyby se víc zamyslel, uvědomil by si, jak podezřele snadno přešli na tykání. Jenže on si nechtěl žádné pouto mezi nimi připouštět.
„Neřekl bych, že jsi o všechny přišla. Pan Longbottom tě každý večer doprovází k ředitelně a nedávno se u mě zastavila slečna Spinnetová, aby za tebe orodovala.“ Ginny ho poslouchala a ve tváři se jí zračilo překvapení, ačkoli se ho snažila skrýt.
„Tak proto tu jsem? Abych poznala, kdo je pravý přítel?“ zeptala se jednoduše a toužila slyšet jasnou odpověď. Jenže Severus byl příliš komplikovaný člověk, než aby toto přání vyplnil.
„Ne. Aby sis přestala pod sebou podřezávat větev. Máš totiž velmi vypilovanou schopnost dostávat se do problémů. V současné situaci to není zrovna nejvhodnější způsob trávení volného času.“
Sledovala ostrý profil z části ukrytý ve tmě a přehrávala si jeho slova v hlavě. Snažila se odhalit lež nebo past, jenže nenašla nic záludného.
„Měla bych si jít lehnout,“ protáhla se ve svém křesle.
Nezdržoval ji.
Ginny sice tvrdila, že je unavená, ale usnout nemohla. Neustále se převalovala na posteli a hlavu jí naplňovaly myšlenky černé jako okolní temnota. Přes Severusova slova o věrných přátelích se cítila tak zoufale sama. Ron, Harry a Hermiona se toulali někde ve světě. O nejstarších bratrech nedostala už dlouho žádnou zprávu. Otec pracoval na ministerstvu, kde to bylo neustále nahnuté.
Věděla, že někteří studenti tajně poslouchají zakázané rádio se seznamem pohřešovaných nebo mrtvých, ale jí nikdo nechtěl nic říct. Tolik slz už vyplakala, že nenacházela sílu na další.
Nakonec odhodila přikrývku. Ještě chvíli a zblázní se tu.
ooOoo
Severus ležel na měkkém gauči, který si udělal proměnou svého oblíbeného křesla. Už několik nocí uvažoval, proč si dobrovolně ničí záda? Přetočil se na druhý bok a ruku použil místo druhého polštáře.
Přesně rozeznával noční zvuky pokoje, proto ho nečekané tiché zavrzání přinutilo k ostražitosti. Brzy zjistil, že se jeho společnice vydala na noční průzkum. Přemýšlel, co má asi v plánu?
Měl by ji zastavit nebo dát prostor?
Na konec se rozhodl vyčkávat a předstírat spánek. Ucítil na sobě její pohled. Nechal ji dost prostoru. V duchu se mu vybavila plachá laň vábená svou zvědavostí.
Rozhodla se zcela impulzivně. Poodkryla přikrývku a opatrně si lehla vedle spícího muže. Opatrně se uvelebila, aby se ho nedotkla. Ležela na samém kraji, až se divil, že nespadne. Nepotřeboval se o nic pokoušet, právě vyhrál své první velké vítězství. Usmál se pro sebe a jednoduše jí zakryl dekou holá ramena.
