„Jako ředitel to nemůžeš jen tak přejít.“ Alecta Carrow byla momentálně nejnebezpečnějším protivníkem z celého přítomného osazenstva. Vše, co po narození ztratil její bratr, si nabrala Alecta několikanásobně. Krásná, zákeřná, inteligentní.

Právě se pokoušela dostat z boty zvláštní hmotu, která jí ulpěla na podpatku, když procházela jednou ze zastrčených chodeb ve druhém patře.

Silný zápach všem přítomným potvrdil, že se jedná o další zdařilý studentský žertík připravený na nic netušící profesory.

„Co navrhuješ?“ Severus zaměřil veškerou svou pozornost na mladou kolegyni, která právě vzdala úsilí vydrhnout botu o Filchovu kočku a použila kabát samotného školníka.

Když dokázala svým konáním dokonale zamořit celou místnost, Severus ztratil trpělivost, vytáhl hůlku a odstranil veškerý zdroj odporného vše zaplňujícího smradu.

„Děkuji.“ věnovala mu záhadný úsměv, pod jehož významem mu přeběhl mráz po zádech.

Pochopil, že přesně tohle měla v plánu. Snažila se ho vmanévrovat do situace, kde by musel před obecenstvem zakročit v její prospěch. Malý drobný za to zaručeně veřejný úspěch, který, jak tušil, se bude šířit hradem v podobě laviny a na konci doroste obřích neukočírovatelných rozměrů.  Manipulovala jím a on ještě nenašel dostatečnou páku, aby jí v tom zabránil. Rozdrtil mezi zuby pár krutých kleteb.

Musí velmi rychle zjistit, kam svým konáním směřuje.

„Najdi jejich vůdce a veřejně ho potrestej.“ pokračovala v rozhovoru, jako by se právě nic významného neudálo a Severus jí prováděl drobné laskavosti denně. Další ukázka dokonale provedených manipulací.

Ostatní v místnosti tiše sledovali diskuzi a neodvažovali se zasáhnout. Každý ze svého vlastního důvodu.

ooOoo

„Upozorňuji dopředu. Od rána mám mizernou náladu a pokud se vám povede mi ji ještě zhoršit, odečtené body budou váš nejmenší problém!“ Severus pozoroval s povděkem reakci studentů na své prohlášení. Všichni se dali tiše do práce. Raději se jeho směrem ani nedívali, aby ho náhodou nerozčílili.

Výuka proběhla celkem v klidu. Strhl pár bodů, spíš ze zvyku, a několik studentů, jen tak pro formu, poslal s trestem za Filchem.

„Vypadněte!“ propustil studenty. Ať si s nimi užije zas někdo jiný.

„Slečno Weasleyová, vy ne.“ Během hodiny došel k závěru, že jakožto stávající ředitel opravdu nemůže studentské výtržnosti přehlížet.

Ginny se při uklízení pomůcek do batohu zarazila. Dnes nechtěla s ředitelem zůstávat o samotě, měla z toho špatný pocit. Jenže neměla na výběr, pokud neplánovala vyvolat scénu s následným naháněním po hradě. Napnutě seděla na své židli a čekala, až se usadí naproti.

„Musíte s tím přestat!“ zadíval se jí do očí.

„Nechápu, o čem mluvíte,“ Ginny stočila pohled k drobné rýze na stole. Vše bylo zajímavější než černý upřený pohled propalující každou její buňku.

„Oba víme, o čem mluvím.“ Jeho tvář byla tak blízko, že stačilo natáhnout rukou a mohla by prsty přejet po ostré křivce lícních kostí. Pevně se chytila židle, na které seděla, aby zabránila pošetilému chování.

„Nemáte žádné důkazy,“ rozhodla se bránit, i když i jí to znělo chabě.

„Žádné nepotřebuju!“

Ginny vyskočila na nohy, naštvaně se opřela dlaněmi o lavici a ze své nynější pozice shlížela na stále sedícího ředitele.

„Harry s Ronem a Hermionou venku bojují za nás za všechny. Nehodlám tu jen tak sedět se založenýma rukama a čekat, jak to dopadne,“ najednou hodila veškerou opatrnost za hlavu a poddala se nahromaděnému vzteku. Vzteku na Harryho, že odešel bez ní a ze všech Weasleyů si vybral zrovna Rona. Vztek na Voldemorda za to, jak jí zkazil dětství a donutil předčasně dospět. Vztek na Severuse pro promarněné chvíle, co jim oběma sebral. Vztek na celý širý svět, který si ani neuvědomoval, jak moc je zoufalá.

„Jistě bude ohromně nadšen, až se vrátí z výpravy a vás tu nenajde. Uvědomte si, že to vy jste slabina, jak pro pana Weasleyho, tak pro pana Pottera. Tím svým rebelstvím neubližujete jen sama sobě. Udělejte nám všem radost a začněte používat mozek. Protože až jednou některého profesora přestanete bavit překonávat nástrahy, neskončí to jen výhružně zvednutým prstem.“ Severusovi pomalu docházela trpělivost. Nepředstavoval si, že mladá Weasleyová sklopí hlavu a bude žadonit o odpuštění. Jenže zároveň nepředpokládal, že se s ním pokusí pohádat.

Postavil se, takže využil výškovou převahu, aby působil děsivěji. „Očekávám, že tímto veškeré nepravosti končí. Ještě jedna past a osobně se postarám, aby vás to sakra mrzelo.“ Poslední slova skoro přešla v nebezpečné zavrčení.

ooOoo

„Severusi, potřebuji s tebou probrat něco důležitého,“ Alecta Severuse odchytila při cestě z poslední hodiny do ředitelny. Zcela přirozeně ovinula svou paži okolo jeho ruky. Několik studentů si dovolilo po nich otočit, ale rychle se vrátili k předešlé činnosti.

„Nerada bych, aby sis po dnešní poradě myslel, že tě do něčeho tlačím.“ Cestou ho nenápadně manévrovala chodbami, až se zastavili před jejím kabinetem.

„V tom případě by bylo vhodné, abys svou pozornost upřela jiným směrem,“ nenechal ji dokončit myšlenku a raději rovnou oznámil své stanovisko.

„Špatně si to vykládáš,“ upravila mu Alecta neexistující záhyb na kabátě.

Severus ji obdařil pohledem „myslím si o tom své“ a rozhodl se s omluvou na ředitelské povinnosti odejít.

Rychle se vydal dlouhou chodbou ke schodišti, aby se dostal z jejího nebezpečného vlivu. Bude si na ni muset dát mnohem větší pozor, vypadá to, že se rozhodla přitvrdit ve svých plánech. Pravděpodobně, kdyby nebyl plně pohlcen nepříjemnými myšlenkami, všiml by si drobných, téměř přehlédnutelných, úponků ležících na podlaze. Jenže nejspíš nastala ta správná konstelace hvězd a on se do nich zapletl. Naštěstí v poslední vteřině stihl zareagovat a s podlahou se nepozdravil jeho obličej ale pouze dlaně. Ovšem jeho ruce a značná část kabátu díky tomu momentálně pokrývala odporně slizká hmota, která velmi silně lepila. Hůlka, když ji po několika pokusech vyprostil z hábitu, už mu díky tomu nejspíš natrvalo přirostla ke kůži.

„Weasleyová,“ zařval tak silně, že ozvěna jeho hlasu se nesla celým hradem.