Ginny netoužila trávit večery o samotě odtrhnutá od svých přátel, ale nedokázala najít žádné jiné východisko ze své nezáviděníhodné situace. Rozloučila se s nebelvírskou společenskou místností i lidmi v ní a vydala se do tichých bradavických chodeb. Loudavým krokem se snažila oddálit nástup svého trestu, jenže nakonec musela schody do ředitelny přece jen vyběhnout.
Severus se s ní příliš nebavil, což jí vyhovovalo. Neměla na nic náladu, takže se sama také nesnažila zahájit rozhovor. Uvolnil jí pouze místo u stolu, aby měla prostor pro psaní esejí a jiné domácí práce a opět se zabral do pročítání novin.
„Smím už odejít?“ odvážila se Ginny zeptat po večerce s nadějí, že by se mohla vrátit k sobě.
„Řekl jsem, že tady zůstanete celou noc,“ zavrčel Severus z protější strany pokoje schovaný za stránky Denního věštce. „Tam je ložnice s koupelnou,“ naznačil rukou směrem k zavřeným dveřím, které byly ukryté za knihovnou v zadní části místnosti.
V Ginny by se krve nedořezal. Stále do poslední chvíle věřila, že svou výhružku nemyslí vážně.
Naštvaně za sebou třískla dveřmi a pak se s pláčem sesunula na postel.
Když se Ginny uklidnila, vysprchovala a připravila ke spánku. Dnes večer stráví noc se Severusem Snapem, uvědomila si trpkou skutečnost. V ložnici bylo jen jedno lůžko, takže se to musí neodvratně stát. Netušila, jestli se má těšit nebo bát. Ještě před několika týdny by mu snad vše s vděčností dovolila, jenže teď už si tak jistá nebyla. Pořád k němu cítila zvláštní náklonnost, ale zároveň se děsila všech jeho temných stránek, které pomalu vyplouvaly na povrch s každým jeho dalším hrůzným činem. Představila si ty dlouhé štíhlé prsty, které tolik obdivovala, jak objímají hůlku připravenou vypustit smrtící kletbu. Ty samé prsty by se jí teď měly dotýkat?
Roztřásla se. Sedla si na rozestlanou postel, zády se opřela o zeď a bradu si opřela o pokrčená kolena.
ooOoo
Ráno se probudila pádem z postele. Zjistila, že ležela stočená do klubíčka příliš blízko k okraji, takže se po přetočení důkladně ujistila o stavu podlahy v ložnici. Chvíli nechápala, kde je, ale brzy se rozpomněla. Zmateně se rozhlédla po místnosti, aby zjistila, že je v ní úplně sama. Copak tu Snape opravdu nespal? Postel se zdála být nedotčená. Rychle se zavřela v koupelně, aby mohla prozkoumat případné změny na svém těle. Samozřejmě žádné, krom vybarvující se modřiny na boku zaviněnou pádem, nenašla.
ooOoo
O několik týdnů později opět seděla sama na posteli a přemýšlela, co se svým životem udělá dál.
Zprvu si myslela, že donutí Snapea o přehodnocení svého rozhodnutí za pomoci drobných nástrah. Vychutnávala si tlumené nadávky, když se večer vrátil do ředitelny a šlápnul na náhodně rozloženou sestavu mladého lektvaristy pro šestý ročník. S klidem si pak, na dovršení, druhý den ráno řekla o náhradu některých rozbitých částí, protože v ředitelně přece smí kouzlit jen ředitel.
Jenže problém byl v tom, že Severus Snape krom občasného podrážděného zavrčení zůstával dál k jejím nástrahám netečný. Nijak nedával znát, že by ho rozčílily. Dokonce ani tehdy, když ho v poledne skřítkové odvedli, protože mu začala na stole hořet lejstra od šikovně nastavených aparátů, které v ředitelně zůstaly ještě po Brumbálovi.
Ginny unavovalo se neustále snažit, když nepozorovala žádné výsledky. Hra bez případné odvety už se nezdála tak zábavnou jako na začátku.
Ani s přáteli se nemohla těšit z utrpení ředitele, protože ji nikdo nechtěl poslouchat. Všichni z party chodili ze svých trestů zničení, utrápení nebo zranění. Jedině ona se zdála bez poskvrnky, což ostatní považovali za důkaz, že nejspíš tolik netrpí. Každý se jí stranil ze strachu, aby řediteli neprozradila nějaké inkriminující informace. Kdykoliv se ocitla v hloučku studentů, pomalu se rozhostilo ticho a jeden po druhém se nenápadně vytráceli. Postupně zjišťovala, že má kolem sebe stále méně blízkých lidí, až při ní nakonec zůstal jen Neville. Nechápala, proč to dělá, když on sám má ze Snapea největší hrůzu, ale byla mu za to nesmírně vděčná.
