Ginny si přitáhla župan těsněji k tělu.

To byl zas nápad hodný králů, vyrazit na astronomickou věž jen v pyžamu a županu. Kdyby ve své neochvějné moudrosti neuvěřila na babské povídačky o splněných přáních, které jí Alice celé dopoledne vtloukala do hlavy, nikdy by takhle pozdě z postele nevylézala. Ještě ke všemu tajně.

O to víc ji štvalo, že si zabouchla dveře a hůlku samozřejmě nechala zapomenutou v ložnici.

Jestli brzy nepřijde na způsob, jak se z téhle šlamastiky dostat, zaručeně tu zmrzne.

Prostě jen toužila vyslovit své přání na správném místě v tu správnou dobu – jak jednoduché. Jenže to by nesměla být Ginevra Weasleyová, aby se všechno jen nekomplikovalo.

Podívala se dolů na školní pozemky, jestli nenajde spásu, ale marně. Akorát se jí z té výšky udělalo nevolno.

Odevzdaně se sesunula na zem a sledovala oblohu plnou hvězdných efektů. Pro tu krásu sem přece přišla, ne?

ooOoo

Severus kráčel pomalu úzkou cestou od Zapovězeného lesa, jediného místa odkud se dá z Bradavic přemístit. Náladu měl pod psa.

Opravdu si užíval už od rána. Jednou by mohl zažít klidný den, snad nechtěl tak moc.

Tu hrůzu, co mu během dne přistála na vlasech, stále ještě nedostal dolů a díky tomu byla jeho schůzka s Malfoyem jedna velká legrace plná slovních přestřelek.

Vztekle odkopl několik nebohých kamínků stranou; byly nejblíže a nic nenamítaly proti podobnému zacházení. Vzhlédl, aby si přeměřil, kolik metrů musí ještě ujít, než se ocitne v teple svého pokoje. Uvaří si silný čaj, možná si přečte nějaký odborný časopis a pro pobavení opraví několika nebožákům domácí úkoly.

Okrajově zachytil cosi bílého na hradní věži. Chtěl to pustit z hlavy v domnění, že se některý duch zatoulal, ale pak si to rozmyslel. Určitě by mu zvedlo náladu, kdyby chytil jednoho ze známého tria při nepleše. Přidal do kroku a rovnou si to namířil k astronomické věži.

ooOoo

Ginny dumala, jestli by jí byla vážně větší zima, kdyby skočila dolů. Možná by si v šoku ani neuvědomovala, co cítí a dole by to už bylo jedno. Někdy měla hodně ztřeštěné nápady, když se nudila. Jediné štěstí, že se vždy uměla nějak zaměstnat, než aby je uskutečnila. Po zpětné úvaze by asi neřekla, že se vždy zabavila opravdu na vyšší úrovni. Stejně, jako když přemýšlela, jestli by se ze zapálené slepice při správném rozpoložení planet nestal Fénix. Přešlo jí to, místo toho, na popud Freda, zkoušela naučit trpaslíky aportovat. Vyvázla tenkrát dobře, jen s pár odřeninami a zlomenou rukou.

„To je mi překvapení.“ Málem si svou teorii ověřila v praxi poté, co za zády uslyšela povědomý hlas.

Opravdu se hrozně lekla, když promluvil do ticha. Naštěstí ji chytil právě včas, aby nepřepadla přes cimbuří. Jeho dlaně hřály a ona si přála, aby ji držel věčně – ne jen pro příjemné teplo. Jenže když se ujistil, že stojí pevně, pustil ji a odstoupil do bezpečné vzdálenosti.

„Můžete mi vysvětlit, co tu děláte po večerce a ještě v tomhle oblečení?“ vrátil se až příliš rychle do role pedagoga.

„Vzala jsem službu za Opilého mnicha,“ odfrkla si. „Co myslíte?“ ukázala na nebe, které právě propouštělo třpytivou záplavu hvězd ze své náruče. „Prý se o půlnoci plní přání, když padají drakonidy,“ zašeptala trochu stydlivě.

Najednou jí to všechno přišlo hloupé a taky tak nějak líto. Něco z jejích pocitů se jí muselo zalesknout v očích, protože jeho tvář ztratila přísný výraz.

„Pro jednou můžeme udělat výjimku z pravidel,“ pronesl zamyšleně a stoupl si za její záda, aby se mohla nerušeně kochat vyhlídkou na padající štěstí.

Ginny se cítila neskonale šťastná v tom příjemném tichu, co mezi nimi panovalo. Na ramenou ucítila tíhu jeho kabátu, spolu s dlaněmi, které ji v malých kroužcích nesměle hladily.  Úplně se zachumlala do nadýchané látky a vdechovala typickou omamnou vůni.

Prodala by duši, aby tahle noc neskončila.

„Co sis přála?“ zašeptal jí Severus do ucha tak blízko, až cítila jeho dech přejít po spáncích.

„Kromě tohohle okamžiku?“ otočila Ginny hlavou, aby mu viděla do očí. Utápěla se v tom zvláštním pohledu.

„Přání se nesmí prozradit, jinak se nevyplní.“ Pousmála se, aby mu ukázala, že to nemyslí zle. Určitě by ji pochopil i tak, ale chtěla minimalizovat riziko hloupé náhody, která by mohla všechno pokazit.

Domnívala se, že tenhle moment si bude pamatovat navěky, ale překonal ho hned ten následující.

Severus jediným pohybem vymazal miniaturní vzdálenost, která je oddělovala, a zvolna přitiskl svá ústa na její. Lehký nesmělý dotek jí rozbušil srdce víc než bláznivý let na koštěti. Točila se jí hlava, kolena se třásla. Kdyby jí neovinul paže kolem pasu, určitě by upadla.

Kdysi si přála, aby první polibek patřil Harry Potterovi. Teď byla ráda, že se k němu nedostali. Oddálila rty od sebe v němém pozvání, ale Severus se odtáhl – stejně překvapivě, jako když ji políbil.

Zamrkala, aby se zbavila mlhavé clony, kterou jí předešlým činem přivodil.

„Buďte tak laskavá a odeberte se do své ložnice,“ odstoupil od ní ještě o několik kroků a nasadil si masku přísného profesora. Momentálně by ho nejraději praštila, že tak tvrdě přerušil ten magický okamžik, než aby utíkala do postele.

Svlékla si plášť, který mu tiše vrátila, když ho míjela. Nepodívala se mu do očí, rozplakala by se.

„Ještě moment,“ zarazil ji, než mohla seběhnout schody. „Mám dojem, že jsem si nové vizáže užil víc než dost.“ Ukazováčkem navedl její pohled ke svým duhovým vlasům.

„Prášek z obchodu Kratochvilné kouzelnické kejkle zná půl Bradavic. Možná na něj mám protilátku,“ pokrčila rameny. Rozhodně se mu přímo nepřizná, že to narafičila ona. „Dám vám ho, ale něco za něco,“ zvedla ruku, aby rukáv županu odhalil fialové zbarvení kůže. Mohla mu jednoduše říct, že se mu vlasy vrátí do původního stavu během pár dní, ale chtěla se zbavit vlastního nepříjemného problému.

„Pokud ráno obdržím poštu, pošlu sovu i já vám.“ Slova na dobrou noc si představovala jinak.

ooOoo

„Políbila jsem Severuse Snapea! No do…“ Ginny ráno u snídaně vířil hlavou roj myšlenek a jejich středobodem byla jen ta jediná. „To mi nikdo neuvěří. Nesmím to nikomu říct! Musím! Do… Ne, on políbil mě, to mě…“ Několikrát si zamíchala hrnek čaje, aby se vrátila z oblak na pevnou zem. Nepomáhalo to.

„Tys to dokázala!“ do přítomnosti ji nakonec vrátila Angela.

„Cože?“ Mozek stále odpočíval v růžovém oparu a odmítal se zabývat jinou činností.

„Seamus prý včera večer viděl Snapea muchlovat se s někým na Astronomické věži. Neví s kým, měl z druhé věže špatný výhled. Navíc ho dost zaměstnávala Parvati, ale je to prý jistota.“ Angela mlela jak dobře namazaný kafemlejnek, takže Ginny se musela hodně soustředit, aby pochytila důležité body. Nebylo příliš moudré pokračovat ve snídani během kamarádčina proslovu. Málem se udusila soustem, které právě polykala.

Tohle bylo hodně těsné.