Severus se pokoušel zdolat dnes už druhou lahev skřítkovského vína. Nepovažoval to sice za silný zatemňovač myšlenek, ale momentálně se lepší v nejbližším okolí nenacházel. Nezapomínal, na to byly jeho rány příliš rozjitřené, ale aspoň otupoval ostré hrany. Poválel zvláštně hořkou chuť  na jazyku, vychutnal si její výjimečnost, a až poté polkl. Před několika hodinami zjistil, že se Brumbál rozhodl spáchat sebevraždu a jako nástroj si vybral svého oblíbeného profesora. Skvělý trik jak ho dostat opravdu na dno.

Měl podobný slet událostí tušit už od onoho večera, kdy ho navštívila Narcissa s šílenou Bellatrix  v závěsu. Přál si, aby jednou za život dostal snadný úkol, jako třeba hlídat nahého Draca při sprintování přes Zapovězený les. Osud mu nalinkoval jiný list.

Takže se nyní utápěl ve svém zoufalství a pokoušel se ho zahnat lacinou břečkou.

Celý den vtěsnal do nejnutnějších rutin jako dojít do třídy, tvářit se střízlivě, vrátit se zpět a pokojně se dál opíjet. Studenti už byli natolik vyděšení pouhým zamračením trvale usazeným na jeho tváři, že se mu dokonale dařilo maskovat svůj neadekvátní stav.

Na společné jídlo raději nechodil; kolegové jsou vnímavější než ta malá chátra.

ooOoo

Ginny u večeře toužila po velmi hluboké tůni, kam by mohla skočit s těžkým kamenem na krku. Harry se neustále durdil nad Snapeovým chováním při poslední hodině nitrobrany, že jí i zapomínal projevovat okázalou náklonnost. Což pro znamenalo chvilku oddychu od šmátrajících rukou.

Snape si ho prý dovolil vyhodit bez vysvětlení a mladý chlapec to nedokázal rozdýchat. Vyprávěl jim o vzájemné výměně vzpomínek a Ginny začínala tiše výt, když zjistila, že jedna z nich se týkala polibku po vyhraném zápase.

Už ráno poznala, že dnešek si do deníčku růžovou tužkou nepoznamená a závěr jí to jen potvrdil.

U snídaně snad s Harrym cvičily hormony spartakiádu, jinak si jeho chování nedovedla vysvětlit. Musela ho dost silně krotit, jinak by si ji snad vzal rovnou ve Velké síni. Celý hrad si pak šeptal, že se to té malé zrzavé konečně povedlo a ulovila svého Vyvoleného. Kdyby ji nevychovali v rodině s pěti bratry, už by se s brekem utíkala schovat pod peřinu. Takhle nosila bradu hrdě vztyčenou a jen se tu a tam ukryla v tmavém koutku, když zrovna Harry procházel kolem.

Potřebovala si promluvit se Severusem a všechno mu vysvětlit, než se to k němu dostane z jiného zdroje. Jenže jak velmi brzy zjistila, spíš by zkrotila baziliška obyčejným klacíkem místo hůlky, než se přiblížit k profesorovi. Kdykoliv se pokusila o konverzaci, odehnal ji s hrubým zavrčením.

Znala ho už natolik, aby poznala, že se k němu během dne fámy nedostaly. Za jeho nerudností se skrývalo něco jiného, ale to jí moc nepomohlo.

ooOoo

Večer se rozhodla k radikálnímu řešení. Zaklepala na dveře jeho kabinetu a doufala, že ho najde uvnitř. Nepředpokládala, že by si domluvil nějaké tresty, podle jeho denního rozpoložení.

„Slečna Weasleyová!“ rozlétly se jí před nosem dveře s dobře známou prudkostí.

„Můžeme si promluvit?“ zkusila to po dobrém, ačkoliv tušila pohromu.

Z deseti minut, které jí laskavě věnoval, se nakonec vyklubala půl hodina. Tvrdošíjně se je pokoušela vmanévrovat na osobnější rovinu, než je profesor a studentka, ale on se stejnou vytrvalostí setrvával ve své pozici.

Poslední pokus, a pokud Severus neustoupí, vyslyší nevyřčené prosby a vloží raději energii do vztahu s Harrym, který zájem projevil.

Ozval se jim nad hlavou zvláštní zvuk, který ježil chloupky na zátylku. Vlastně ani pořádně nevěděla, co ji tak vyděsilo, možná Severusova tvář stažená starostí.

„Běž,“ zašeptal s očima upřenýma kamsi do prostoru za.

„Tak to tedy ne! Takhle snadno se mě nezbavíš!“ zaujala bojovný postoj a samovolně přešla také do tykání.

Severus ji chytil za ramena a přitáhl blíž, aby pochopila naléhavost situace.

„Běž do svého pokoje a nevycházej ven!“ lehce s ní zatřásl, jako by to mělo dodat slovům na důrazu. Zmateně se mu zadívala do očí, nečekala takovou náhlou změnu. Naléhavost v hlase ji ale donutila zpozornět. A když nečekaně dodal: „Prosím.“ Pochopila, jak akutní to musí být.

Otočila se, rozhodnutá poslechnout jeho prosbu, když ji zarazily prsty na zápěstí. S trhnutím si ji přitáhl zpět k sobě. Volnou rukou jí zastrčil několik neposlušných pramenů za ucho a pak přitiskl své rty na její. Jejich druhý polibek se od prvního značně lišil. Bylo v něm naprosto všechno, touha, vášeň, strach, něžnost, nevyslovené i nesplnitelné přísliby. Tála mu v náručí jako zmrzlina na rozpálené plotně. V tu chvíli by mu dala vše, oč by požádal, ale on ji jen pustil a poslal zpět.

Severus sledoval vzdalující se štíhlé boky drobné rusovlásky, která mu tak drze vnikla do života. Počkal, dokud nedoběhla za roh a pak se otočil zpět do kabinetu. Pořádně se rozhlédl, jakoby se pokoušel vrýt si každý detail do paměti. Tak nějak tušil, že ho nejspíš vidí naposledy.