Běžela dlouhou nekonečnou chodbou, míjela řady anonymních obrazů a lesklých brnění aniž by zpomalila nebo se otočila. Na rtech jí stále pálil Severusův polibek a v hlavě duněla úpěnlivá slova, aby se schovala. Ale před čím?
Zastavila a poprvé se pořádně zamyslela. Chtěl se jí zbavit? Nahnat hrůzu, aby mu dala pokoj? Měla by se vrátit a ujasnit si to.
Ona není poslušná loutka v jeho rukách. Dovedla si představit hodně zajímavých věcí, které by jí se svýma rukama mohl provádět. Manipulace k nim ovšem nepatřila.
Vybavila si tu řadu schodů, co bez rozmyslu vyklusala, a že je musí zdolat ještě jednou. Tiše zaúpěla.
Náhle se vedle ní roztříštilo okno. Úlomky se jí zapletly do vlasů a jeden pořezal tvář.
„Malá neposlušná studentka. Měla by ležet v posteli, ale ona se tu toulá. Sama, ztracená.“ Skřehotavý hlas patřil nejošklivějšímu muži, jakého kdy mohla spatřit a že školník byl na hodně vysoké příčce.
Ginnino myšlení udělalo několik kotrmelců, než si pořádně uvědomilo, že před ní stojí Smrtijed s napřaženou hůlkou. Naštěstí svou rozcvičku zvládlo dost rychle na to, aby mohla pohotově zareagovat. Mrskla po nečekaném návštěvníkovi nejbližším obrazem, ta krajinka se jí stejně nikdy nelíbila, čímž získala cenné sekundy na vytažení hůlky. Boji se nevyhne.
ooOoo
Severus dál znuděně odrážel chabé pokusy útoku na jeho osobu, které to Potterovic mládě bezvýsledně zkoušelo. Kdyby záleželo jen na něm, udělil by mu lekci, na kterou se nezapomíná.
Za vše.
Za sebestředného otce, který mu ukradl Lilly. Za panovačného strýce, který Severuse šikanoval dlouhá školní léta. Za zelené oči, které mu připomínaly, co svou chybou ztratil. Za hloupé opovrhování, kterým ho to dítě tak rádo častovalo. A za tu malou zrzavou dívku, které se dnes musel vzdát.
Jenže nemohl dělat nic, Pánova odplata by byla několikanásobně horší . Navíc musel ještě sehrát svůj part, jak Brumbálovi v bláhové chvíli slíbil.
„Sectum…“ Ten malý zmetek se proti němu pokusil použít jeho vlastní kouzlo! Opravdu se naštval. Zatím se držel zpátky, ale každému někdy ujedou nervy. Za ním se bláznivě chechtala Bellatrix – nechtěl ani vědět, co zas provedla – a předním si tenhle spratek hraje na hrdinu s ukradenými kouzly. Na jednoho trochu moc.
Nakonec se ovládl. Postaral se jen, aby měl pan Potter dost starostí sám se sebou, než aby za nimi dál utíkal. Sledoval toho mladého muže, do kterého všichni vkládali tolik naděje, s opovržením. Nezahlédl na něm za dobu, co ho znal, nic výjimečného.
Severus zvedl oči zpět k hradu. Připomínal mu napadené mraveniště. Zmatené drobné tečky chaoticky běhající z místa na místo. Jednu ovšem rozeznal celkem zřetelně. Zrzavé vlasy jí divoce vlály kolem hlavy a dodávaly vzezření divoké lvice.
Proč jen ho neposlechla?
Nejraději by si ji hodil přes rameno a odnesl do nejvyšší věže, kde by ji zamkl, dokud by nebylo po všem.
Naštěstí se vrátil do reality právě včas, aby zabránil Bellatrix zabít Pottera. Ležel bezvládně v trávě a ona se chystala na poslední ránu.
„Ten patří pánovi Zla,“ odstrčil ruku s dlouhými nehty. Čarodějka ho počastovala opovrhujícím úšklebkem, ale nic dalšího nezkusila. Celá jejich skupinka se přemístila na Manor, dočasného sídla zla.
ooOoo
Ginny seděla ve vlaku do Bradavic, ale letos se tam vůbec netěšila. Nikdo v kupé se nesmál, nikdo tajně nevypouštěl výtvory z obchodu jejich bratrů, nikdo se neohlížel za uplynulými dny volna. Každý sám v sobě řešil svou vlastní budoucnost.
Vzpomněla si na den, kdy našla v kuchyni na stole noviny, jejíž titulek do světa hlásal jméno nového Bradavického ředitele. Cítila hodně rozporuplných pocitů a nemohla si zvolit jeden jediný. Právě to prožívala znovu. Příjemné mravenčení podél páteře utlačované svíravým pocitem kolem žaludku. Křičela by, kdyby to pomáhalo.
